Červenec 2018

Rádci a jejich oběti

1. července 2018 v 17:45 Příběhy, povídky a další podivné výtvory
"Jsem naprosto v koncích," štká dramaticky a složí hlavu do dlaní. Stojí mě opravdu velké úsilí se nezačít smát. "Ale prosím tě, vždyť máš tolik možností," začnu rozvláčně a opřu se do lavičky. "Kupovat holkám dárky je jednoduché, zvlášť, když mají tolik zájmů, jako Terka. Vyber cokoliv z esoteriky a máš vyhráno. Nějaký pěkný kamínek, nebo knížku, nebo třeba lístek na přednášku," vyjmenovávám. Zasténá do rukou, což mě pobídne, abych pokračovala. "Taky ráda maluje, tak jí kup nějaké barvy, nebo papíry, nebo jakékoliv jiné propriety, taky víš, že sleduje kreslené seriály, tak něco s jejich motivem, sem tam si zahraje počítačovou hru, takovou tu pěknou, poetickou, kde jde především o příběh, prostě... Možnosti jsou nekonečné," zakončím to doširoka a spokojeně si povzdechnu. Nazývejte mě řešitelem problémů lidstva. Koutkem oka se na něj podívám. A že je tak zničený, ještě mu dám radu, jako bonus. "Ale být tebou, šla bych do té esoteriky, tam nikdy nemůžeš šlápnout vedle," dodám blahosklonně.
Protře si oči a podívá se na mě. "Tak fajn, fajn. A kde to můžu koupit?"
Následující dvě hodiny procházíme obchody a já mu radím se vším možným, tohle by i šlo, tohle spíše ne, ale zatímco já mám dojem, že si vedeme parádně, on se očividně propadá do stále hlubší a hlubší deprese. "Ale no tak, vždyť na tom tolik nezáleží, ona bude vůbec ráda, žes jí něco koupil," snažím se ho uklidnit. "Ale co když jí koupím nějakou blbost? Říkalas oblastí, ze kterých můžu vybrat, jenže já ničemu z toho moc nerozumím. Takže... Mohla bys to nějak upřesnit?"
Najednou mám dojem, že na mých bedrech leží až moc zodpovědnosti. Zas tak velký řešitel nejsem. "No počkej, myslím, že nejlepší by bylo, kdybys jí koupil něco, co vybereš ty, ne? To ji určitě potěší nejvíc," snažím se z toho vycouvat. Chvíli na mě zamyšleně hledí. "Tak dobře, něco esoterického, nebo na malování, nebo cartoon, nebo hru, ale ať jde poznat, že je to ode mě."
Sice se mi zdá, že to vzal až moc doslova, a tuším blížící se katastrofu, ale stejně přitakám. "Přesně tak."
Druhý den večer mi volá, plný nadšení, a hned hlásí: "Tak teda, koupil jsem hru."
" Skvěle," chválím ho, "a co jsi koupil hezkého?"
"No, ona má teď půjčený playstation od bráchy, že?"
"Jo, nechal jí ho, než odjel pryč za prací."
"Takže mě napadlo, proč toho nevyužít. No, a, nechtěl jsem nic drahého, tím pádem ani nic nového, takže jsem se rozhodl pro tu nějakou klasiku, která nikdy neomrzí."
"Tudíž?"
"Dark Souls jedničku."
Asi jsem se přeslechla. "Cože to?"
"Pokud vím, ještě ji nehrála, ne? Jako uvažoval jsem o trojce, ale nebyl jsem si jistý..."
"Vždyť jsem říkala něco poetického! Příběhově zaměřeného! Ne něco, kde umíráš, umíráš, a pro změnu zase umíráš."
"No to sice jo, ale když už přežiješ, a dostaneš se dál, tak to fakt stojí za to. A navíc jsi říkala, ať je to něco ode mě."
"Ale..." povzdechnu si. "Já bych sice vybrala asi něco jiného, ale... Budiž, je to tvoje. Třeba se jí to bude líbit," snažím se znít pozitivně. Na druhé straně telefonu je chvíli ticho. "Mám to vyměnit?"
"Být tebou, radši to udělám."
"Tak já ještě uvidím."
Další den mám v hlavě asi deset scénářů o tom, jak to dopadlo. Bože, jak ho to vůbec mohlo napadnout? Když mi zazvoní telefon a ukáže se jeho číslo, zhluboka se nadechnu a plna zvědavosti to zvednu.
"Byla nadšená!" zakřičí mi okamžitě do ucha.
A já jsem pěkně zmatená. "Ehm, vážně? Takže jsi to vyměnil?"
"Ne, nakonec jsem to nechal. Prý si to už dlouho chtěla zkusit, byla na to hodně zvědavá."
"No... Tak vidíš. To je fajn."
"Takže mě tak napadlo... Ještě štěstí, že nejsi já, co?"
Au, takový malinkatý políček. "Asi jo," souhlasím pomalu po chvilce.
Dobrá, dobrá, možná, ale jen možná, jsem to nakonec s těmi radami trochu přehnala. A možná je taky dobře, že on je on, a já jsem já, a že si stál za svým. Ale rozhodně je dobře, že je do něj Terka už asi rok až po uši zamilovaná. Byla by nadšená i z potkana.