Každý po svém

2. března 2018 v 20:10 |  Co mě tak napadá
Nápad začíná pomalu. Nejdřív se objeví jen v obrysech, jako by byl uložen hluboko, hluboko pod hladinou moře. Vidím ho, jak se tam vznáší, postupně se vynořuje, nabírá barvy a charakter, projevují se logické posloupnosti. To už začínám plánovat, protože je mi jasné, že brzy budu muset popadnout tužku, propisku, nebo zapnout počítač. Nakonec se nápad vyplní detaily, chvilku lelkuje v nejistotě, a pak se kompletně usadí. Uvelebený vyčkává, až si najdu volnou chvilku, pár minut, nebo třeba dvě až tři hodiny, sednu si odpoledne ke stolu, zapálím pár svíček, a dám se do toho.
Takhle to u mě obvykle probíhá. A taky to většinou stejně pokračuje. Sedím u papíru, držím tužku a zírám na kostrbatý výtvor, který se nijak zvlášť nepodobá představě, kterou jsem si vytvořila v hlavě. Tak takhle to nemělo úplně dopadnout.
Lidské tělo se všemi jeho zlomyslnostmi, jako jsou končetiny, končetiny, anebo taky končetiny. Otřepu se při té hrůze. Jednou nápadně připomínají chobotnici, pak jsou nějak dlouhé, pak jsou nějak krátké, najednou je loket někde, kde by ho zdravý člověk asi neměl mít, a kolena si žijí vlastním životem. Ach, Bože, chraň. Tři hodinky uplynou jako voda, já mám obrys, se kterým jsem alespoň trochu šťastná, a jehož proporce se nemísí s proporcemi osoby po těžké autonehodě, a říkám si, proč já s tím vůbec vždycky začínám. Nešťastně si o tom postěžuju kamarádce, ta mě polituje, souhlasí, že lidské tělo je problematické, a pak ho naprosto přesně nakreslí dvěma tahy.
Na nějakou dobu se na svůj výtvor urazím, čekám, jestli se třeba sám nezmění k lepšímu, ale nakonec mi nezbývá nic jiného, než se k němu zase posadit, a dokončit ho. Dopadne to lépe, než jsem čekala. Úplně mě to vyčerpá, vypadá to skoro úplně jinak, než jsem původně zamýšlela, ale… ty ruce dávají poněkud větší smysl, než u minulé kresby, a když nad tím tak přemýšlím, tak možná i ty nohy se zdají lidštější a vypadají méně, jakože předtím plnily úlohu chobotu slona. Takže vlastně úspěch, což? Ale teď na nějakou dobu budu kreslit jenom slovy, to mi jde, koneckonců, přece jenom o něco lépe. Za pár dní se sice objeví další nápad, který se bude domáhat mé pozornosti, a celý útrpný koloběh se bude opakovat, ale prozatím můžu v klidu obdivovat výtvory mé kamarádky. Někdo vytváří zázraky tužkou či barvami, někdo se uchyluje k slovíčkům a metaforám. Každý podle svého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama