Pokladnice

9. prosince 2017 v 15:31 |  Příběhy, povídky a další podivné výtvory
Malá holčička stojí na rozcestí. Před ní jsou tři místnosti, přičemž každá skrývá jiná tajemství. Podlaha chodby je ze zašlých kusů mramoru, ušpiněných dlouhými léty a vyhlazených chozením. Šedavé stěny se u stropu trošku loupou.
Holčička přešlápne a rozhlédne se. Je nervózní a natěšená zároveň. Už měla to štěstí do těch místností párkrát nahlédnout, ale přímo to tam prozkoumat? Netrpělivě si poskočí na místě.
Za ní se ozvou kroky, a stará archivářka sejde ze schodů. "Tak pojď." Pobídne ji vlídně a zavede do místnosti nalevo. Archivářka se stará o pokladnice, to holčička moc dobře ví. Stará se, aby tam nebylo moc prachu, vytírá podlahy, a taky má přehled o všem, co je tam ukryté. Proto je to archivářka.
Holčička otevře pusu údivem. Jaký velký pokoj! A tolik pokladů! S posvátnou bázlivostí prochází mezi starými stoly, pokrytými všelijakými rozličnými nástroji, opatrně se jich dotýká a láme si hlavičku nad tím, k čemu by asi mohly sloužit. Archivářka něco hledá v rohu, vytahuje krabici, a s hekáním ji pokládá na stůl. Holčička se k ní přitočí.
Je tady další stroj, krásný a vyleštěný, černě lakovaný. Obdivně na něj ukáže. "Co je to?" Zeptá se udiveně. Stařenka zrovna vytahuje z krabice nitě a látky. "To je můj nejlepší pomocník. Když ho nakrmíš nití, tak za odměnu spraví všechno oblečení."
"Oooh." Hlesne holčička a znova odběhne zkoumat nové prostředí. Na policích jsou pořadače, v nich spousta železných šroubků, kladívek, rukavic, dřevěných desek a podivná věc s držátkem.
"Pojď, musíme se podívat ještě dál." Zavolá na ni archivářka a malá průzkumnice ji zvědavě následuje do prostřední místnosti. Ta je malá, zastavěná poličkami a skříněmi, na zemi se válí krabice a pytle.
"Co je v tomhle?" Zeptá se holčička a ukáže na jednu krabici. Stařenka ji otevře a vyndá ven několik věcí zabalených do papíru. Chvíli je pečlivě odbaluje, až se z nich vyloupnou skleničky. "Ty jsou na šampaňské." Poučí ji. "Ooooh, a ty jsou z křišťálu? A ze zlata?" Vyptává se holčička. "Ale jistě, z čeho jiného by byly?" Odpoví archivářka a schová je zpátky. Pak vytáhne další, tentokráte s malováním, potom ještě další, se zlatým lemováním. "A z nich všech pijete?" Zeptá se holčička.
Stařenka se rozesměje. "Ale co tě nemá, jak bychom to stihli? Tyhle jsou jen slavností." Vysvětlí a otočí se ke skříni.
"Tak, podívej." Vyloví z ní několik papírů. Jsou to staré listiny, pomyslí si holčička. Pozorně si list prohlédne. Je už zašedlý, ale pořád se dá přečíst. "To je vysvědčení! Ale takové prastaré…" Podivuje se.
"A tady." Ukáže archivářka na další papír. Je to starověký nákupní seznam.
"A co je tady?" Otevře holčička další křídlo skříně. Knížky, spousty a spousty ušmudlaných knížek. Chtivě je bere do rukou a zběžně prolistovává. V jedné najde několik slov napsaných tužkou, ale písmo je kudrlinkaté, takže ho nemůže přečíst. Archivářka zavře skříň a přesunou se k další poličce. Tam jí ukazuje porcelánové hrníčky, staré pánve, hrnce, sešity, žárovky, svícny a květináče a věci, které holčička ani neumí pojmenovat.
Když za sebou zavřou dveře a stařenka ji odvede do poslední místnosti, je děvčátko už zcela okouzlené. S doširoka otevřenýma očima se rozhlíží a hltá pokoj vyplněný zavařovacími sklenicemi, konzervami a lahvemi. Archivářka vezme z police jednu sklenici, dá ji holčičce do rukou a zase ji vyvede ven. Vyjdou po schodech nahoru, zhasnou, zavřou dveře, a najednou se objeví v chodbě vedoucí do obýváku. Z něj je slyšet praskání ohně, zatímco z kuchyně zvuk chystaného nádobí.
Holčička se obrátí ke stařence. "Babičko, ty tam máš tolik pokladů, ty jsi hrozně bohatá."
Babička se rozesměje. "Až ti bude tolik jako mě, beruško, taky budeš takhle bohatá." Zaťuká prstem na sklenici, kterou děvčátko pevně svírá. "A tohle zanes dědečkovi, ať nachystá kompot." Pobídne ji bodře, a holčička se rozutíká do kuchyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama