Malé věci

21. prosince 2017 v 18:07 |  Příběhy, povídky a další podivné výtvory
Opřu si bradu o prsty. Tohle je složitější, než jsem předpokládal.
Hledím na malý strojek a přemýšlím, jak mě může rozhodit tak drobná věc. Všechno ostatní šlo popořádku, tak jako vždy. Skříňka je hotová, baletka taktéž, klíček, jednoduše vše je připraveno. Až na jedinou věc.
Zajedu si prsty do vlasů. Zatraceně. Teď není ta nejvhodnější chvíle, aby mě zradila paměť. Promnu si kořen nosu.
"Hádám, že máš nějaký problém." Ozve se Vlaštovka ode dveří. Ani jsem si nevšiml, že přišla. Zavrtím hlavou.
"Je to jen maličkost."
Nakrčí bradu. "Mnul sis nos. To značí tak nejmíň druhý stupeň katastrofy." Dojde ke mně a nehne se mi přes rameno.
"Už to skoro máš?" Zeptá se vesele. Samozřejmě, že už to skoro mám. To je přesně ten zádrhel. Pouze skoro. Teď, když už bych obvykle končil, si nemůžu vzpomenout. V hlavě slyším jenom úryvek. A to nestačí. Potřebuju název. Další malá věc, která mě irituje. A když už jsme u drobných věcí…
"Udělala bys mi čaj, prosím?" Zeptám se, a její pootevřená pusa mi napoví, že jsem jí přerušil uprostřed věty. V očích se jí zableskne. "Tys mě teď vůbec neposlouchal, že ne?"
Zamrkám na ni. Ona něco říkala? Povzdechne si. "Dobře, chtěla jsem se tě jenom zeptat… měli jsme jít na večeři. Z toho asi sešlo, že?" Zeptá se trochu podrážděně. Večeře. To je pravda, měli jsme jít do restaurace někdy kolem sedmé, což bude za… podívám se na hodiny. Před hodinou.
Zaklepe prsty o desku stolu. "Zapomněl jsem." Vysvětlím jednoduše.
"Ale vážně? Ještě žes mi to řekl." Protočí oči a iritace čiší z celé její maličkosti. Asi by mě to mělo trápit, ale vím, že za chvíli to bude pryč. Minutu se topíme v tichu. Využívám ho k tomu, abych si znovu a znovu vyvolával v hlavě tu prokletou hudbu. "Už jsem nám přeobjednala stůl na zítřek." Poznamená suše Vlaštovka.
"Jo? To je… fajn." Hlesnu automaticky. Možná kdybych prošel všechny možné melodie známých skladeb? Pak bych mohl přijít na to, kde jsem ji slyšel… Ale to by trvalo dlouho, musí být nějaký spolehlivější způsob. A tak si ji přehrávám, pořád a pořád dokola, aniž bych ji mohl uchopit, neustále ten malý kousek, který mi utkvěl v paměti. Hladím baletku prstem, bezeslovně se jí omlouvám, že jí stále upírám tanec, pro ni tak přirozený. Ale prostě si nemůžu vzpomenout. Nevím, kde jsem ji slyšel, odkud, či kdy. Jakoby tam jednoduše byla. Je to tak frustrující.
V mém zorném poli se objeví hrníček s horkým čajem. Automaticky se natáhnu, chytím Vlaštovku za zápěstí, dřív, než mi stačí ulétnout, a políbím ji na hřbet ruky. Vlastně jsem si ani nevšimnul, že předtím odešla. Což ale u mě není nic zvláštního. Povytáhne na mě obočí. Upiju si čaje.
Teplá tekutina mi na chvíli rozjasní mysl. "Nemůžu si vzpomenout, " informuju ji. "Chybí mi už jenom hudba, na kterou bude baletka tančit, ale nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuje." Znova si upiju.
Přijde trošku blíže, a opře se mi o rameno. "A jak dlouho ji znáš?" Zeptá se. Měl jsem pravdu. Její podrážděnost zmizela v nenávratnu.
Zamračím se. "Už dlouho, řekl bych."
"A proč tam chceš zrovna tuhle?" Ptá se dál. "To… nevím." Přiznám. "Jednoduše mi tam sedí. Žádná jiná nebude lepší."
Vlaštovka se rozesměje. "Zdá se, že nám stárneš. Skleróza si pro tebe přišla."
Natáhnu ruku a zatahám ji krátké, červené vlasy. "To mi teď nepomáhá."
"V klidu, "odmávne to, "mohla to být demence." Pak přimhouří oči. "I když, nějaké příznaky by se mohly-"
"Ale, opravdu? A ty tady jsi se mnou, protože vrána k vráně sedá, což?"
Políbí mě na spánek. "Jdu si zahrát, ty vzpomínej. Třeba to s tebou nebude zas tak hrozné." Ignoruje okázale mou narážku, a vyběhne ze dveří.
A já vzpomínám, a vzpomínám, ale mozek mi neustále vypovídá službu. Rozhlédnu se po pokoji, po čemkoliv, co by mi dodalo inspiraci. Police plné mých nákresů, krabice se šroubky, matičkami a dřívky, do toho všechny součástky, které bych mohl při práci potřebovat. Ale nic z toho mi teď nepomůže. Zbytek čaje úplně vychladl. Z obýváku se line zvuk klavíru. Zakloním hlavu a zaposlouchám se. Turecký pochod. Rytmus je trochu mimo, ale jinak je to krásné.
Promnu si kořen nosu. Že bych to musel nechat až na zítřek? To ale stejně nepůjde, moje mysl si s tím bude hrát celou noc. Zatraceně, už teď mě z toho bolí hlava.
Tak ještě jednou, jak byla ta melodie? Vzpomínám, dokud ji neuslyším. Až po chvilce mi dojde, že ji slyším doopravdy. Několika rychlými kroky se dostanu do obýváku a zastavím se až u klavíru. Tuhle skladbu umí Vlaštovka jako žádnou jinou, protože ji hraje pořád a pořád dokola. Protože tvrdí, že je nejkrásnější. Protože je její nejoblíbenější. Říkala mi to, ale byla to jen… maličkost, na kterou jsem zapomněl.
Zvědavě se na mě ohlédne a přestane hrát. "Nějaký postup?"
Přečtu si název na notách. Mariage D'amoure, Paul de Senneville. Samozřejmě. Já idiot. Já… idiot. Zalije mě úleva a radost zároveň.
"Zasvětil bys mě?" Ozve se Vlaštovka a už zase ironicky zvedá obočí.
Jen okrajově vnímám, že se široce usmívám. "Zvedej se, jdeme na večeři." Rozhodnu a vrátím noty na klavír. "Tohle bylo ono." Pokývnu k nim.
"To je super, ale… je deset večer." Odvětí suše. Zamračím se na ni. "Nebuď pesimistická. Něco se najde."
Ještě chvíli mě netečně pozoruje, ale pak pobaveně zavrtí hlavou a zvedne se. "Tak fajn. Jdu se obléct."
Zrovna si znova prohlížím ty zrádné noty, když se ještě otočí a se škodolibým zájmem na mě pohlédne.
"A přemýšlel jsi už vůbec o tom, jak celou tu skladbu nacpeš do toho drobného strojku? Protože… normálně tam dáváš jenom kousky, ne?"
A se zlomyslným smíchem zmizí v ložnici. Zatraceně. Malé věci jsou opravdu ty nejhorší.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 secondme secondme | Web | 21. prosince 2017 v 20:49 | Reagovat

haha, boží článek, vlaštovka nakonec zachrnánila :D

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. prosince 2017 v 23:17 | Reagovat

Je fajn, když melodie zní stejná ve dvou srdcích. Stává se to tam, kde se lidé milují; nerozhoduje, kolik let se znají. Dílko zařazuji do výběru Tématu týdne - a ráda! Děkuji :-)

3 Kristin Kristin | 22. prosince 2017 v 10:24 | Reagovat

[1]: Jo jo, co by bez ní dělal :D Děkuju :)

[2]: Jsem ráda, že se líbilo, moc děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama