Teplá letní noc

6. dubna 2017 v 18:29 |  Příběhy, povídky a další podivné výtvory
Byla teplá letní noc. Sametové nebe bylo poprášeno milióny světýlek, většími i menšími, napravo blikalo světlo nějakého letadla a pomalu cestovalo vpřed. Měsíc byl schovaný za mrakem a jen některé jeho paprsky dopadaly na střechy domů, a barvily je do stříbrna. Vanul mírný větřík, který mě nutil neustále si přitahovat tenký svetřík k tělu. Kostel odbíjel dvě hodiny. Občas se ozvalo projíždějící auto, po chvilce mizející za rohem. V prostoru se míhali netopýři. Lampy vrhaly kruhy žlutého světla, ve kterých se shromažďovaly noční můry.
Střecha byla studená, cítila jsem to i přes bundu, na které jsme seděli. Mlčeli jsme.
Dokud jsem do něj nežduchla loktem. "Hmm?" Reaguje a trochu se ke mně nakloní.
"Myslíš, že bude padat hvězda?"
"Kdo ví. Třeba budeme mít štěstí." Pousměje se. Přitáhnu k sobě kolena a obejmu je.
"Budeš tam mít taky takové nebe?"
I ve tmě vidím, jak povytáhne obočí. "Samozřejmě, že tam bude, ty pako."
Napružím se. "Neříkej mi pako."
Z výšky se na mě usměje. "Jak chceš. Pako."
Protočím oči. Mlčíme.
"Je to jako pole rozsypaných diamantů." Rozplývám se, s pohledem na nebe.
Rozesměje se. "Měli bychom si je nasbírat. Do kapsy."
"A potom bychom mohli cestovat. Anebo si udělat náhrdelník. A náušnice."
"Dáváš cestování na stejnou úroveň jako náušnice?" Kriticky zavrtí hlavou.
"Ale víš, jak by byly krásné?"
"Ale prosím tě. Pako."
Zase chvíli ticho. Žduchnu do něj loktem.
"Hmm?"
"Uvědomuješ si, že tohle je naše poslední společná noc?"
"No tak to jsme ji mohli teda využít jinak. Nějak… zábavněji."
Dám mu malý pohlavek, a on se tlumeně zachechtá.
"Víš, technicky vzato tam nemusím jet." Poznamená váhavě. Prudce se k němu otočím.
"Jasně že tam musíš jet, neblázni. Je to úchvatné. A hlavně, konečně mám příležitost se tě zbavit." Založím si ruce na prsou. Zamračí se na mě. "Popravdě, ten tvůj odjezd je vlastně dar z nebes. Nejmíň půl roku tě neuvidím, to je prostě krásné." Hravě se rozmachuju rukama a snažím se udržet svůj herecký výstup.
Začne mě škrtit.
"Dobře, už se nevrátím." Prohlásí potom. "Slibuješ?"
Rozesměje se. "Stejně se mi tam bude tak líbit, že i tvoje maličkost mi bude ukradená."
Sice vtipkuje, ale mým uším to zní poněkud krutě. Žduchnu do něj loktem.
"Hmm?"
"Že se vrátíš?"
"Samozřejmě, že se vrátím. Bude mi chybět mámino vaření."
"Hej."
Další výbuch smíchu. "Vrátím se."
"Jéé, podívej, padá hvězda!" Vyjeknu a vystřelím ruku do vzduchu. "Kde?"
"No tam! Už spadla, nestihls ji."
"Nemohla jsi to říct dřív?"
"Ty ses pozdě podíval."
"Ale nepovídej."
"Víš, že pokud se nevrátíš, způsobíš mi tím hodně problémů?"
Povytáhne obočí.
"Nemáš ani ponětí, jak je těžké sehnat si nejlepšího kamaráda. Musela bych sepsat dotazníky, vymýšlet záludné otázky, vyhradit si konzultační hodiny…" Blábolím se zarmouceným výrazem.
Pokrčí rameny. "Já udělám internetovou anketu."
Podrážděně našpulím rty a sednu si na kolena, abych byla vyšší. "Já se budu patlat s dotazníky, a ty uděláš jenom anketu?!" Vyštěknu na něj. Zazubí se. "Musíš na to jít jednoduše, pako."
"Neříkej mi pako."
"Jak chceš. Pako."
Už se k tomu nevyjádřím. Chvíli mlčíme. Před námi se mihne netopýr. Světýlko letadla se mi ztratilo mezi hvězdami.
"Kdy se vrátíš?"
Zamyslí se. "Ještě nevím, asi za dlouho. Podle toho, jak se mi bude dařit, kolik si vydělám. Prý tam lidé zůstávají kolem toho jednoho roku, pak jedou na chvíli domů, a pak se vrátí. Ale, určitě se vrátím, než uvidíš spadnout další hvězdu."
Zamračím se. "A co když ne?"
Vrhne na mě jemný úsměv. "Tak zavřeš oči, budeš dělat, že jsi ji neviděla, a počkáš na další. A do té se už určitě vrátím."
Uchechtnu se. Další chvíle ticha.
"Ale to nebude třeba." Prohlásí najednou.
"Hmm?"
"Za rok, tady budeme sedět, stejně jako teď. A ty nebudeš muset zavírat oči. Protože ji uvidíme spolu."
Hodiny odbily půl třetí. Foukal vlahý větřík. Po nebi někdo vysypal diamanty. Ale ten nejvzácnější, jsem měla já.
Tuhle teplou, letní noc.


Výsledek útoku nostalgické nálady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. dubna 2017 v 19:49 | Reagovat

Opravdové přátelství nezničí ani ta dálka :)

2 Kristin Kristin | 7. dubna 2017 v 20:20 | Reagovat

[1]: V tom nejlepším případě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama