Mýdlová bublinka

29. dubna 2017 v 15:05 |  Příběhy, povídky a další podivné výtvory
Na plastovém kroužku bublifuku sedí malá, mýdlová bublinka. Je drobná, sotva viditelná, ne jako její mohutné sestry, které teď zmizely za roh domu. Sedí jemně, vlastně se zdá, že se kroužku skoro ani nedotýká. Najednou přijde další fouknutí, silnější, než předtím, a bublinka se odlepí od svého domova. Lehne si na vítr, nechá se unášet, chvilku stoupá, chvilku klesá, nejednou se jen tak tak vyhne záludné větvi. Na jejích stěnách se odrážejí všechny barvy duhy, prolínají se, míchají, lesknou se a vrhají odlesky na kolemjdoucí. Střed malé bublinky zkresluje, zakulacuje okolní svět, překrucuje kolmice a rozdává nové barvy. Slunce ji prosvěcuje, dává všechny možné šaty, mraky na ni hází stíny, vytvářejíc tak podivuhodné tvary zvláštní abecedy. Bublinka si letí, tak lehoučká, že by snad mohla létat navždy. Stačí jí jen jemný závan větru, nic víc, a už to s ní trhá a posílá novým směrem. Přeletí nad trávníkem, do kterého sesedli někteří její větší sourozenci, a dostane se nad šedý chodník. Září proti němu, jako poloprůhledná bublina čirého štěstí, která kouzlí úsměvy na tváře lidí. Pár se jich zastaví, zvedne zrak, třeba jen na malou chvíli, vzpomínky dětství jim problesknou hlavou.
Ale ani taková malá bublinka nemůže létat věčně, neboť i na ní se podepisuje čas. Objeví se místo, kde barvy začnou ustupovat, mizet, a nahrazuje je prázdnota. Bublinka to neví, nic ji netrápí, kdepak, ona letí dál, jakoby zvědavě a lehce, ztělesnění všech radostí světa. A místo se rozšiřuje, olejovitý povrch se rozplývá, už skoro není…
Bublinka se ztratí ve spršce mýdlové vody, která zkrápí chodník. Člověku na balkóně zvadne úsměv, když se jeho fascinace rozplyne. Chvíli hledí dál do slunného dne, pátrá očima po nějaké bublince, která mohla uniknout svému osudu. Když žádnou nenajde, oči mu posmutní, ale hned namočí bublifuk do nádobky, a znovu foukne.
A tady sedí. Na plastovém kroužku, malá, mýdlová bublinka.

Pouštění bublin z bublifuku patří k mým nejoblíbenějším kratochvílím. Ono není nic krásnějšího, než když člověk sleduje tu křehkou, tak nějak nadpozemskou věc se vznášet vzduchem. A nejlepší část? Když člověk potom musí prchat před mamkou, protože pouštěl bubliny na balkóně, když tam viselo čerstvě vyprané prádlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 29. dubna 2017 v 16:20 | Reagovat

Jaké dobrodružství může prožít taková bublinka! :-)

2 Sabča Sabča | Web | 29. dubna 2017 v 18:22 | Reagovat

prosím podívejte se na můj blog
díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama