Znát budoucnost?

26. března 2017 v 20:20 |  Co mě tak napadá
Budoucnost, podobně jako minulost, v sobě skrývá něco tajemného, cosi nejasně daného a stále proměnlivého. Je to jako vzdálený obraz, který si člověk může sám namalovat, ještě stále má možnost ho pozměnit. Minulost už byla odehrána, ale i tak má něco romanticky tragického, kdy každý příběh musí končit už jasně daným koncem. Zato přítomnost jako by všechno kouzlo pozbyla svou skutečností, kterou zažíváme na vlastní kůži hned v tomto momentu. Proto je budoucnost vlastně ještě nikým nepřečtenou knihou, kterou by každý chtěl znát jako první.
Je to jeden z největších lidských cílů, poznat budoucnost. Pročpak? Protože lidé touží po ujištění, po poznání konce, protože zvědavost je neúprosná a nedá si pokoje? Vědět co nás čeká, co se na nás chystá, na co se máme těšit a čeho se bát. Snad je to dáno v naší povaze, neustále chtít něco, co nemůžeme mít. Snažíme se zjistit, jestlipak se naše životy budou vyvíjet lépe, zdali se naše problémy vyřeší a smutky přejdou. Dobré zprávy člověka povzbudí, dodají odvahy a jistotu, ukojí zvědavost a snad přijde pocit, že život je naplánován, a tudíž má nějaký účel a cíl. Ale na druhou stranu, pokud člověk ví, že se všechno vyvíjí skvěle, jakou má pak motivaci k dotažení svého snažení do konce? Nejistota z výsledku, jedna z věcí, která nás žene kupředu. Ale samozřejmě, jsou zde i špatné zprávy. Neboť v dalších letech nás nečekají pouze věci šťastné, povznášející a samým veselím pozvedávající koutky, ale taktéž i události tragické, táhnoucí k zemi a ničící lidský organismus. Tváří v tvář blížící se katastrofě lidé upadávají do apatie, rezignují nad svým osudem, nebo, naopak, bojují za jeho změnu. Znalost budoucnosti je nebezpečná a uklidňující zároveň, plná štěstí i zklamání, pomáhá ve víře v lepší zítřky, ale i láme pod tíhou lidských trablů. No, tak jako tak, co je nejlepší? Snad znát jenom nepřesnosti a pouhé náznaky věcí budoucích. Podle mě se život podobá improvizaci na jevišti. Vědět hrubé mantinely může být nápomocné, ale každý člověk je svého štěstí strůjcem a měl by hrát svou roli podle vlastního uvážení tak dlouho, jak jen může, a ne podle předem stanoveného scénáře. Protože ačkoliv těšit se na radosti nadcházejících dnů a měsíců je krásné, vědět dopředu, jak příběh končí, člověku jeho velké finále neusnadní.


Poslední dobou mi nějak chybí pořádná inspirace, tak jsem částečně využila svoji školní úvahu. Občas přemýšlím nad tím, jestli vůbec existuje něco jako možnost znát budoucnost. Spousta lidí v to věří, spousta lidí tím pohrdá, takže kdo vlastně ví. Rozhodně je to zajímavá myšlenka, stejně jako dilema, které tím člověk získává. Já si nechala jednou číst budoucnost z ruky, ale bylo to tak vágní, že to možná vyšlo, možná ne, ani sama pořádně nevím. Ale vzhledem k tomu, že jsem hrozně zvědavý tvor, nejspíš bych to udělala znovu. Koneckonců, člověk si nikdy nemůže být jistý, že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama