Kam teď

8. února 2017 v 10:16 |  Příběhy, povídky a další podivné výtvory
Každý má občas pocit, jakože už není kam šlápnout. Cesta skončila, nepokračuje, je konec, prostě úplný konec. Člověk přemýšlí, co teď? Má se vrátit? Co když minul odbočku? Mělo to takhle skončit? Opravdu je u svého cíle? Ale takhle to přece nechtěl, takhle si to neplánoval. Rozhlíží se kolem, bádá nad tím, kde zašel špatně, kde se jen stala chyba. A kdo ji udělal? Je to jeho chyba, že se objevil na konci cesty, nebo ho tam dostal někdo jiný?
Já mám v tomhle úplně jasno.
"Přísahám, po modré jdeme správně." Dušuje se kamarád a probodává mapu pohledem. Rezignovaně k němu obrátím oči. Sesunula jsem se na starý pařez a v ruce, těsně nad zemí houpu flašku s vodou.
"Zabloudili jsme." Oznámím mu suše. Neposlouchá mě, jen si to rázuje sem a tam, jakoby mohl objevit něco nového.
"Tady jsme šli dobře, odbočili jsme správně, přesně u toho posezení, jak jsme měli... přešli jsme ze zelené na modrou..." Mumlá si pro sebe. Protáhnu ztuhlý krk a dám si ještě lok vody. Tenhle výlet vypadal tak fajn. Už od rána pěkné počasí, slunce svítilo ani ne moc, ani málo, foukal osvěžující větřík a oba dva jsme měli dobrou náladu. Všechno jsme měli přepravené, kamarád nachystal plán cesty, já svačinu, a vyrazili jsme na nádraží. Uklidňující cesta vlakem uběhla rychle, stejně jako začátek naší cesty. Míříme na rozhlednu. Když jsme to spočítali, dosáhnout tohoto cíle bychom měli asi ve dvě odpoledne, cesta na nádraží by nám pak trvala asi hodinu, a pak nám přesně jel vlak. Problém je v tom, že moje hodinky právě teď ukazují čtyři hodiny, a my stále trčíme v lese, rozhledna v nedohlednu.
"Já to nechápu." Prohlásí najednou můj společník. Povzdechnu si.
"Prostě jsi to naplánoval špatně." Obviním ho a zvednu se z pařezu, abych taky nějak přispěla do naší zoufalé situace. Zamračeně se na mě podívá. "No dovol, umím skvěle číst mapy." Vypne hruď jako nějaký řecký hrdina. Seberu mu papír z ruky a prohlédnu si ho. "Neměli bychom teď být někde u jezera?" Ignoruju jeho chvástání.
"No jo, měli." Připustí. "Ale to nám nijak nepomůže. Protože ta rozhledna je až nad jezerem, a podle všeho... jsme teď v jeho úrovni." Dodá a poškrábe se na hlavě. "Pořád ti říkám, ta pěšina nás tam má zavést, měla by mířit nahoru, do kopce a pak přímo k rozhledně. Jenže tady je prostě ta pitomá..." Pokračuje a rozhodí podrážděně rukama směrem k našemu dalšímu problému. Celou dobu jsme šli po pěkné pěšince, jenže kde se vzala, tu se vzala, skála. Přetíná cestu v půli, hustý les se kolem ní uzavírá jako plot. Vysoká je asi čtyři metry, posetá trávami, vyčuhujícími ze spár, a ze shora krytá korunami buků. Ze stran jí obklopuje houští, naprosto znemožňující ji obejít. Zdá se, že jsme na konci cesty.
"Příště plánuju já." Vrazím mu mapu zpátky do ruky a přistoupím ke skále.
"Můj plán je v pohodě, to ta skála tu nebyla." Odsekne. Pozvednu obočí. "Jo, vypadá, jakože jí tu někdo dal celkem nedávno. Vsadím se, že tu ještě včera nestála." Komentuju to sarkasticky. Mumlá si nějakou sprostou odpověď, ale to už si skálu prohlížím blíž a neposlouchám ho. Nedalo by se po ní vyšplhat? Zkusmo se chytnu několika trčících kamenů, ale okamžitě od toho upustím. Nechci se zabít. Začnu ji obcházet, až dojdu ke křoví na pravé straně. Chvíli natahuju krk jako žirafa, jestli se tam pěšinka někde skrytě nevine, ale místo toho objevím něco jiného. Skála je tady na boku více rozpadlá, přístup na ni není tak strmý a navíc to vypadá, že je hlína mezi kameny je udusaná.
"Něco tu mám." Zavolám na svého mrzutého společníka.
"Tak si to užij." Odsekne. "Netrucuj a pojď se podívat." Přivolám ho mávnutím ruky. Protáhnu se podél kraje skály, vděčná, že jsem si navzdory teplu vzala dlouhé kalhoty, a postavím se na všechny čtyři, aby se mi lépe šplhalo nahoru. Za mnou se ozve syknutí a praskání větviček, které mi zlomyslně připomene, že někteří z nás si vlastně vzali kraťasy.
Po chvíli se nám podaří dostat až nahoru, vyškrábeme se na víceméně rovnou plochu na vrcholku skály, kde si spokojeně založím ruce v bok. Před námi se opravdu rozprostírá malé jezero, hladina se stříbřitě leskne od slunce. Nepohne se ani vlnka, ve vodě volně visí kusy popadaného dřeva, nad okraje se nahýbají větve menších stromků. Zafouká vítr, nad jezero se snese několik lístků a jemně se dotknou skelné hladiny. V tichu se ozývá zpěv ptáčků.
"No, nevypadá to nejhůř." Připustí kamarád. Usměju se, podráždění ze zabloudění tak nějak vyprchá pryč.
"To teda ne." Odpovím se stále širokým úsměvem. Posadíme na drny trav, které jako jediné poskytují trochu pohodlí mezi ostrými kameny a chvíli jen mlčíme. Nad korunami stromů, na kopci nad jezerem, uvidím vrcholek rozhledny. Uchechtnu se. Takže jsme šli špatně.
Až po pár minutách nám zapípání příchozí esemesky připomene realitu, a že bychom možná měli jít na nádraží a doufat, že pojede nějaký vlak. Slezeme ze skály a zamíříme zpátky. I když jsme rozhlednu nenašli, aspoň ta cesta nekončila jen tak ve skále. Ono, člověk se neocitne na opravdovém konci tak často, jako spíš na pouze zdánlivém. Vynoříme se za zatáčkou, a před námi se vine hlavní stezka. "Takže na rozhlednu to asi povede tudy…" Hlesne kamarád a ukáže na skupinky lidí, které míří nahoru. "Myslíš?" Povytáhnu obočí. Provrtá mě pohledem uraženého ega a předežene mě. Když vycházíme z té zarostlé odbočky, kterou jsme právě prošli, a míříme širokou pěšinou k nádraží, všimnu si malé, v houští zapadlé cedulky, zašlým nápisem hlásající: Tudy skalka u jezera.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 8. února 2017 v 12:44 | Reagovat

Teda ještě že neplánuju nic já. Vždycky je to špatně, a skoro se můžu vsadit, že kamkoliv vykročím, je to místo, kam jsem chtěla původně dojít na té druhé straně. :D

2 Eliss Eliss | Web | 8. února 2017 v 15:48 | Reagovat

Úplně se v tom vidím, mám nulový orientáční smysl :-D

3 Kristin Kristin | 8. února 2017 v 21:28 | Reagovat

[1]: Taky nic radši neplánuju, každý pokus zásadně končí katastrofou :D

[2]: Přesně, ani já jsem žádný do vínku nedostala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama