To se jen zdá

7. ledna 2017 v 20:36 |  Co mě tak napadá
Svět je plný zvuků, které neslyšíme. A teď nemluvím o těch existujících, jako spíš o těch, které nutíme existovat. O těch, o kterých jsme přesvědčení, že jsme je zrovna slyšeli, určitě se zrovna před chvílí ozvaly. Záda nám přejde zima, srdce se zrychlí a oči těkají po místnosti, zatímco hledají zdroj toho strachu.
Nevím co je horší, jestli když zvuk slyším já, a druzí ne, nebo naopak. V prvním případě si je člověk v praxi jistý, že něco slyšel, nepochybuje o svých smyslech do chvíle, než se zeptá: "Slyšel jsi to? Co to bylo?" A na to přijde ta strašná odpověď: "Co myslíš? Já nic neslyšel." Načež nastane mohutné vysvětlování, popisování všemi možnými výrazy ze slovníku, připodobňování, které se dotýká až poetického rázu. Když nám dojde, že jsme jediní, kdo záhadný zvuk slyšel, mozek logicky usoudí, že nic nepřirozeného ticho nikdy nepřerušilo a náš zdroj paniky jsme si prostě vymysleli. Takové to, to se mi jen zdálo. Mozek si omlouvá a překrucuje spoustu věcí. Je to úžasná věc, to v naší hlavě.
I když je první otázka mířena na nás, a ne naopak, končí to přibližně stejně. Člověk v mysli projíždí poslední dvě minuty, hledá cokoliv, co by jeho smysly zachytily. Vyslechne si podrobný popis podezřelého zvuku, vrtí hlavou a přemýšlí, jestli mu něco uniklo, nebo jestli má jeho známý prostě jen… slyšiny. Postupně to přepracovává, rozhoduje se, čemu věřit. A nakonec zvítězí samozřejmě pocit bezpečí, který láká teplým komfortem. A je to tu zase. To se ti asi jen zdálo.
Pro mě je nejhorší, když je tou první osobou kočka. Nejenže se mě ani nezeptá, jestli jsem něco slyšela, kdepak, ona je v tom tvrzení zcela sebejistá. Ale co je nejhorší, ona ty věci i vidí. A vůbec nereaguje na nějaké zdání, zcela ji to nezajímá. Naopak. Jakoby se mě snažila vyděsit ještě víc. V jednu chvíli leží stulená v krabici, která je už dva týdny určená na vyhození (ale kdo by bral kočičce tu radost, že), tři hodiny v kuse spí a tiše chrapká. Člověk mrkne, a najednou je kočka čile vzhůru, oči třeští někam do bílé zdi, ani nemrkne. Pak znova trhne hlavou, očividně slyšíc něco, co já ne. Chodím kolem, zkoumám, na co tak pořád hledí, snažím se zaslechnout cokoliv, co mohlo vzbudit její pozornost, ale ať je to jakákoliv tajemná věc, pro mě je skrytá. A kočka si pak stejně zase lehne a spí dál, moje tichá panika se jí nijak nedotýká. A co víc, v následující minutě si můj mozek vysvětlí i tohle. Kočky mají přece mnohem lepší sluch, a v paneláku se pořád něco děje. Proč koukala do stěny, na jejíž druhé straně je můj pokoj, odkud se rozhodně nic nemohlo ozývat? No, tak… třeba tam lítala moucha. A moje kočka je utajený Superman.
Člověka i tak občas napadne, co když jsem to vážně slyšel? Co když mě nepomýlila fantasie, a moje smysly zafungovaly lépe než rozum? Odkud by mohly všechny ty zvuky pocházet? Duch? Prolínající se jiný svět? Neviditelní lidé? ...Blázním?
Před… no, pro mě celkem hodně lety jsem spala v ložnici s rodiči. A tehdy bych přísahala, že na parapetu za oknem sedí dvě holky a o něčem si povídají. Asi pět minut jsem ležela bez hnutí, mezi klidně oddechujícími dospělými, poslouchala, o čem se baví. Technicky vzato by člověk mohl říct, že to bylo reálně možné. Prakticky vzato se ale vyskytuje vcelku malý, ale docela podstatný problém v tom, že bydlím ve třetím patře. A počítaje s tím, že pravděpodobnost, že bych potkala člověka, který si jen tak pro radost bere sebou po nocích žebřík, aby mohl vysedávat lidem na parapetech, je celkem malá, můj zdravý rozum to zavrhl jako snění před spánkem.
Kdo ví, třeba jsou nakonec všichni ti lidé, co slyší věci "navíc", jen o něco citlivější, a daří se jim zachytávat signály odněkud jinud. Anebo všichni skončíme v blázinci. Možnosti jsou nekonečné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 modni-hity1 modni-hity1 | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 20:41 | Reagovat

Zaujimavy clanok pozyvam ta do sutaze na mojom blogu

2 Eliss Eliss | Web | 8. ledna 2017 v 7:34 | Reagovat

Taky mě občas vzbudí pes v noci štěkáním, ale já nic neslyším, a on přesto ano...

3 Coura. Coura. | Web | 8. ledna 2017 v 13:27 | Reagovat

Super článek ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama