Sázka

27. ledna 2017 v 17:39 |  Příběhy, povídky a další podivné výtvory
Ve městě, schovaná na zapadlém sídlišti mezi šedivými domy, stojí asi metr a půl vysoká zídka. Do šířky má ani ne pět centimetrů, a nahoře je krapet zaoblená. Nikdo neví, kdy, proč, ani kdo ji tam postavil. Stejně tak je zcela relevantní počet nových posprejování, kterými zídka prošla, stejně jako všichni psi, kteří si ji přivlastnili jeden přes druhého.
Já teď před ní stojím, mírně rozkročená a měřím si ji pohledem. Musím zmapovat každý její kousek, jestli mám tohle zvládnout. Je to otázka života a smrti, největší vážnosti. Protáhnu si ruce a prsty.
"To nedáš." Ozve se vedle mě kamarád a přezíravě na mě kouká.
Pyšně pozvednu hlavu. "Rozluč se s nimi." Zazubím se na něj vítězoslavně a postavím se před zídku. Celý problém spočívá v přejití sem a tam, aniž bych spadla. Zůstanu nahoře a dostanu jeho brýle. Sletím na zem a měsíc mu kupuju svačiny ve škole. Domluvili jsme to už asi týden zpátky, jenže celou dobu lilo jako z konve. Pršet přestalo asi před hodinou, tak jsme toho využili a rozhodli se rozseknout náš uzel sváru. Bohužel, za celou tu dobu jsem nevymyslela, jak se dostanu nahoru.
"Ehmm… Pomůžeš mi?" Zeptám se trochu neochotně.
Rozesměje se. Pak se sehne a udělá mi stoličku. Šlápnu mu do dlaně, až za sebou zanechám mokrou stopu a vyhoupnu se nahoru. Využiju malého sloupku, který je k zídce připojený, a pomalu se na něj postavím. Kamarád ustoupí a zvědavě mě pozoruje. "Spadneš." Směje se mi. Chvíli chytám rovnováhu, rozpřáhnu ruce do stran a narovnám se.
Potom pomalu vykročím po zdi. Nejdřív se to zdá jednoduché. Prvních pár kroků mám rychle za sebou, jenže pak jako bych ztratila grif a trochu se zakymácím. Moje trasa není dlouhá, v celku asi metr a půl, to se dá zvládnout. Pod sebou si všimnu, že kamarád skoro ani nedýchá, jak moc si přeje, abych spadla. Ty brýle má fakt rád.
Opravdový problém přijde, když se mám otočit. Zůstanu stát na místě, což je snad ještě horší, než kdybych se pořád pohybovala, a přemýšlím co dál. "Na otočku nemáš šanci, "posmívá se mi, "to můžeš rovnou skočit dolů."
Zhluboka se nadechnu, přenesu váhu na svoji přední nohu a rychle se přetočím, takže v předu je teď v praxi ta druhá.
Chvíli se potácím a horko těžko chytám ztracenou rovnováhu, ale nakonec to ustojím a sama pro sebe se usměju. Zezdola mi odpoví uznalé zamručení.
Do cíle už je to jen pár kroků. Přejdu je o něco rychleji, abych to už měla za sebou a zase se nezasekla. Těsně před sloupkem došlápnu trochu bokem, podrážka se smýkne na mokrém povrchu zíťky a moje rovnováha vyletěla oknem. S výjekem čirého překvapení a šoku sletím na chodník a nabiju si zadek. Dolehne ke mně rozjařený smích, přesně ten, který má člověk z cizího utrpení. Já jen sedím a snažím se pořádně pochopit, co se v minulých pěti sekundách stalo.
"Tak to byla bomba, škoda, že to nikdo nenatočil!" Chechtá se kamarád a dojde ke mně.
Pomalu se zvednu a čistím si kalhoty. Au, zatraceně. A ještě jsem prohrála sázku.
"Hej, žiješ?" Zeptá se mě, pořád se záškuby koutků, jak se strašně snaží nepropuknout znova ve smích.
"Jo, v pohodě." Odpovím mrzutě, když se snažím odstranit z džín trochu bláta.
"Tak, a teď mám měsíc co jíst." Pochvílí si spokojeně. "No tak to teda ne, už jsem to v praxi měla!" Obořím se na něj okamžitě. "Ale sázka byla tam i zpátky!"
"Byla jsem tam i zpátky! Jen… ne úplně." Připustím trochu.
"Ha! To je aspoň týden svačin."
"Tak nanejvýš den."
"Fajn, tak zítra." Uvolí se nakonec a rozejdeme se na zastávku, zatímco já se snažím neskuhrat při každém pohybu. I tak jsem na sebe ale pyšná. Když to totiž zkoušel před měsícem on, skoro na to ani nevylezl, a ještě si rozbil koleno. Mise splněna.

Když jsem si přečetla téma týdne, měla jsem hrozné nutkání napsat o provazochodectví. Jenže o tom nevím ani ň, a nechtěla jsem pobouřit žádné provazochodce ani provazochodkyně svou nevědomostí, tak jsem místo toho zplodila tuhle potrefenou věc, která mě napadla v nějakém stavu vyčerpání po příchodu domů. Občas mě udivuje, nad čím to přemýšlím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 27. ledna 2017 v 18:05 | Reagovat

mě se to moc líbí. :) je to pěkně napsané.

2 Ortie Ortie | Web | 27. ledna 2017 v 18:09 | Reagovat

Moc hezky napsané, pěkně se mi to četlo :-)

3 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 27. ledna 2017 v 19:06 | Reagovat

nádherné počteníčko, to je povídka nebo se to stalo?

4 Kristin Kristin | 27. ledna 2017 v 20:47 | Reagovat

[3]: Děkuju, a je to jenom povídka :)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 21:06 | Reagovat

taky jsem se chtěla zeptat, zda se to stalo :) A zrovna o provazochodectví jsem četla článek před tímto :) jaká to náhoda :)

6 Kristin Kristin | 29. ledna 2017 v 20:27 | Reagovat

[5]: Tak je fakt, že provazochodectví člověka napadne asi jako první :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama