Modré dny

12. listopadu 2016 v 15:51 |  Co mě tak napadá
Když se překulí druhá půlka října a přijde řada na listopad, změní barvu i dny. Ráda jim říkám "Modré dny", protože, no, zcela očividně, mají modrý nádech.
Začíná to nevinně. Konec září a první polovina října se tváří slunečně, dny jsou pokryté zlatem věčně odpoledního slunce, které hřeje na kůži jako pokrývka. Svět nemůže být krásnější, jemnější a zdánlivě přívětivější. Dokonce, i když se objeví první vlezlé ranní mrazíky, které donutí člověka vzít si jeden svršek navíc, odpoledne bývají krásná. Zima je ale stále více a více urputná, postupně si přivlastňuje větší části dne, slunce mizí z oblohy a zbloudilé paprsky ztrácí svoje teplo. Často prší, nejdřív jenom tak romanticky, kdy je nebe temné, vítr skoro nefouká a od kaluží se odráží světlo pouličních lamp, které dodává na magické atmosféře. Člověk má pocit, že v takovýhle chvílích se může stát cokoliv. Mezi provazci deště bude tančit poloprůhledná drobná víla, přivolaná silou živlu, z nebes sestoupí bůh deště, aby vykoupal celý svět, stíny tvořené světlem se prodlouží, až vznikne obrys tajemného cizince, který nám bude s jemným úsměvem plným tajemství hledět do oken a lákat nás ven, nebo se ozve zvuk tříštícího se skla a rychlý kroků, a ty tlumené zvuky postupně vyzní do prázdna, aniž by kdokoliv zjistil, jaký příběh skrývaly.
Jenže pak se ten déšť změní. Mraky jsou světle šedé, jako stará košile, zima proslídila každou skulinku a ostrý vítr trhá poslední barevné okrasy stromů. Prší neustále, neúnavně den za dnem. Slévá všechno do nevýrazné, ušmudlané barvy a kreslí lidem do hlavy pochmurné myšlenky. Voda, která předtím očišťovala, teď utápí v denní jednotvárnosti.
A posledním hřebíčkem do rakve je posunutí času. Už od půl osmé ráno to vypadá na sedm večer, a sedm večer na jednu v noci. Ranní chlad dostává namodralou barvu a jako mlha se vznáší nad chodníkem. Pomalu obalí budovy a osamělé chodce, jakoby se připravoval na první sníh. Což, jak se tak koukám z okna, je právě teď.
Tak jako tak, Modré dny v sobě přinášejí předzvěst nastávající barevnosti Vánoc, jsou takovou šedavou, ospalou prolukou mezi září (jsem v pokušení napsat září září, ale potom bych se nemohla ubránit potměšilému chichotání pokaždé, když bych to slovo slyšela) babího léta a jasem nadcházejících svátků.
Taky mě napadá, že název Modré dny není úplně adekvátní. Lepší by asi bylo Šedomodré dny, nebo Namodralé dny, nebo Ne-tak-úplně-modré dny, nebo… je třeba vůbec nepojmenovávat. Ale tak, hlavní je, že vím co tím myslím a že to nezní úplně nejhůř, a zbytek je nepodstatný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama