Honba za dítětem (1)

12. listopadu 2016 v 14:52 |  Šeravé údolí
Tráva se leskne ve slunci. Čarodějka na ni opatrně našlapuje, aby ji nebylo slyšet. Je jí jasné, že citlivým kočičím uším stejně neunikne, ale pokusit se může. Rozhlíží se kolem sebe a hledá jakékoliv známky života. Po chvíli uslyší šustnutí ve křoví. Rychle se otočí a pomalu se k houští připlíží. Přikrčí se a chvilku vyčkává. "Mám tě!" Vyjekne najednou a vrhne se vpřed. Vpadne mezi husté větvičky a ruce vystrčí před sebe, aby mohla kočku popadnout. Ale hmátne do prázdna. Tvrdě dopadne na zem. Se zaskučením vzhlédne. Přímo před ní se podrážděně zvedá jasně žlutý had a nevrle si ji prohlíží. Dívka vytřeští oči. "Jejda." Pípne překvapeně, načež had vystrčí rozeklaný jazyk a ochutná vzduch. Zasyčí. "Kdo by to mohl čekat." Dodá ještě čarodějka, načež se rychle odplazí na volný trávník. Tam se posadí na zem a znovu se začne rozhlížet. Kde by ta kočka jen mohla být. Odpověď se brzy sama nabídne. Velká huňatá šelmička k ní sama líným krokem přijde a láskyplně se jí otře o obličej. Děvče si povzdechne. Podrbe ji na hřbetě a pak zaboří tvář do její srsti. Kočka začne příst. Z houští vykoukne had a spěšně zkontroluje situaci. Když se ujistí, že jsou všichni zaměstnání, rychle se vyplazí ven a zmizí mezi stromy. Čarodějka se pomalu zvedne a otřepe. Další hra na schovávanou, kterou její společnice vyhrála. Povzdechne si. Zdá se, že její smysly kočkovité šelmy stále špičkově fungují. Naposledy ji pohladí a pak se vydá po svahu dolů. Mohla by se podívat, jak se daří koním. Už je nějakou dobu neviděla. Přeskakuje po kamenech a po nějaké době vejde do lesa. Prochází po cestě, kterou vidí jen ona, a jiní by se hned ztratili. Šla tudy už tolikrát, že by klidně mohla jít po slepu. Mine pařez ztrácející se pod listy kapradí a překročí spadlý kmen, který se pomalu rozpadá. Možná, až tu půjde příště, už tady nebude. Nedivila by se. Pak její pozornost upoutá pár očí, které ji pozorně sledují z dutiny rozložitého stromu. Zastaví se, a trochu se přiblíží. Černý tvoreček se přikrčí a trochu vypískne. Huňatý ocásek stočí kolem sebe a vycení zoubky. Čarodějka si ho prohlédne. To je zvláštní. Viděla jej tady vlastně vůbec? Nejspíše ne. Stvoření zamrká. Vypadá ospale. Potom jí to dojde. Nejspíše je to noční tvor, který se na chvilku probudil. Rozesměje se, zvedne ruce dlaněmi nahoru a pomalu couvá. Zvířátko se trochu uklidní a zaleze zpátky do dutiny. Čarodějka se ještě chvíli usmívá a pokračuje v cestě. Už před sebou vidí probleskovat mýtinu. Za chvíli je tam. Uslyší jemné šumění říčky. V hlíně mezi trávou si všimne otisků kopyt. Bohužel celkem starých. Teď tady stádo nenajde. Trochu jí to pochroumá náladu a zvažuje, že se obrátí a vrátí, třeba by mohla uspořádat odvetu na její kočičí přítelkyni, ale nakonec pokračuje v cestě. Na trávě zahlédne něco ležet. Zvědavě zrychlí krok a vpadne na louku. U říčky, vedle lavičky, někdo nechal oblečení. Klekne si k němu. Kabátek, zničené boty. Sladěné do jedné barvy. Vezme kabátek do rukou a zkusí si ho obléct. Jak postupně zapíná knoflíky, zjišťuje, že nemůže dýchat. Vtáhne se do sebe co nejvíc a chvíli se tak snaží pohybovat. Jak v tom může někdo chodit? Vždyť to dusí. Rychle to sundá. Podívá se na boty. Než se zničily, musely být velice pěkné. Ale i tak by si na tom nejspíš zvrtnula kotník. Vezme věci do rukou a vydá se s nimi zpátky domů. Zdá se, že tady byl nějaký návštěvník, o kterém nevěděla. Zvláštní. Někdy se to stává, ale moc často ne. Podle otisků kopyt všude kolem, by hádala, že se tady s nimi ta osoba potkala. Uvidí i nějaké stopy přímo na břehu průhledné říčky. Ráda by věděla, co se tady stalo. Už se skoro zase vrací do lesa, když se ozve ohlušující jekot. Čarodějka sebou trhne a potlačí nutkání si zacpat uši. Netrvá to dlouho, a les utichne. Úplně. Dívka se zmateně rozhlíží. Znělo to jako malé dítě. Najednou se na druhém konci mýtiny vynoří holčička. Asi sedmiletá. Vletí na mýtinu plnou rychlostí a řítí se k naprosto šokované čarodějce. Zdá se, že se vůbec nedívá na cestu. Což je pravda. Nabourá do ní a srazí na zem. Kabátek s botami odletí do stran, když se marně rozmáchne rukama, aby se něčeho zachytila. Čarodějce se podaří zvednout na lokty a podívat se na svého útočníka. Holčička na ní leží a široce se tlemí. Má dva blonďaté copečky a velké zelené oči. Světle modré šatičky má umazané. V dlaních něco svírá. Za ní se objeví dva vlci, kteří se podezíravě plíží při zemi a opatrně podivného človíčka sledují. V tu chvíli se děvčátko překulí a neohrabaně zvedne na nožky. Čarodějka na ni nepokrytě zírá. Holčička jí věnuje ještě jeden úsměv a začne si to mašírovat k druhé straně mýtiny. Dívka, která je stále dost mimo, se pomalu zvedne na nohy a nechápavě se podívá na dvojici vlků, kteří nervózně postávají bokem. Pak se zase rozejdou za dítětem a očividně jsou z toho stejně na větvi, jako čarodějka. Ta je opatrně následuje. Samotné dítě? Proč by tady bylo samotné dítě? Zmateně vrtí hlavou, zatímco se rozběhne, aby malou slečnu dostihla. Podaří se jí to až za chvíli, když se snaží pohladit laň, kterou nachytala ve spánku, a ta teď nemá kam utéct. Čarodějka si odkašle. Už je to tak dlouho, co mluvila s dětmi. "Ehm, ahoj." Pozdraví přívětivě. Holčička se na ni otočí. "Dobrý den." Odpoví slušně. Laň využije situace a okamžitě prchne do křoví. Čarodějka se usměje. Tak to asi nebude tak strašné. "Ztratila ses, maličká? Nemáš tady někoho sebou?" Začne se vyptávat. Děvčátko přikývne. Stále něco svírá v pěstičkách. "Vážně, a koho?" Zeptá se se zájmem dívka. "Brášku." Odpoví tiše. Čarodějka vážně pokývne hlavou. Takže musí najít brášku. Dobře. Zatím je celkem spokojená s vývojem situace. "Tak co kdybychom se šly po něm podívat, co ty na to?" Navrhne jí. Holčička se zakření. "Ne!" Vyprskne najednou a rozběhne se pryč. Čarodějka zůstane hledět do prázdna. Pomalu zamrká. Co to…? Vlci za ní posedávají a začnou se štěkavě smát. Pomalu se narovná a otočí směrem, kudy dítě odhopkalo. Povzdechne se. Děti. Rychle přidá do kroku, aby ji zase dostihla. Vlci ji posměšně následují. Přitisknou čumáky k zemi a sledují děvčátkův pach. Čarodějka nechápe, kam se mohla tak rychle ztratit. Vždyť ji ani ne před minutou měla před sebou. Musela zmizet ve křoví. Odkdy umí děti tak rychle utíkat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama