Kouzlo tmy

8. října 2016 v 0:10 |  Příběhy, povídky a další podivné výtvory
Temná silueta se protáhla pod autem a přikrčila se u kola. Nožky složila úhledně pod sebe a slabě zelenýma očima bedlivě pozorovala okolí. Snažila se objevit jakýkoliv náznak nebezpečí. Jejímu perfektně přizpůsobenému zraku neuniklo nic. Několik nočních můr, zmateně a slepě se motajících kolem lákavé záře lampy. Pár tmavých postav stojících na konci ulice a jejich tlumené hlasy. Slabě viditelné hvězdy na obloze. Žluté světlo odrážející se v kaluži, která tu zůstala z odpoledního deštíku. Brouk, který se jí snaží vyhnout, a tak ji celou obchází.
Šelmička našpicuje uši. Co to slyší? Bzučení lampy. Kroky postavy před sebou. Nikdy nemizící zvuk města všude kolem. Jezdící auta, šum hlasů, hudba. Na tohle všechno je zvyklá, nic už ji neděsí. Ani samotná noc. Tichounce vyleze zpod auta, naprosto nepostřehnutelná svým okolím. Rychlými krůčky vyrazí rovně po ulici, drží se přitom na kraji silnice. Nebojí se, ani trochu. Proč by měla? Ve tmě se neskrývá nic, co by jí mohlo ublížit. Jejímu zraku ani sluchu se nic neskryje, černá kožešina splyne s okolím a v tlapkách má schované ostré nožíky. Nejde slyšet, a když chce, ani vidět. Je jako stín, naprosto beze strachu. Do chvíle, než muži u dveří upadnou na zem klíče a ona poplašeně zvedne hlavu, oči jako dva dukáty vytřeštěné na jedno místo, ani sval se nepohne. Tři sekundy a jde dál, přitiskne se ke zdi domu a přidá do kroku.
Noc je její živel. Kouzelná tma, ve které vidí jenom ona, věci dostávají nové tvary a barvy, tajemný, sametový nádech a úplně nový smysl. Ale její smysly neošálí. Ty jsou ostré jako dýky, vnímají vše. Sama si zvolila tenhle život. Přes den polehává, mžourá očima a vrhá přimhouřené pohledy na svoje lidi, tváříc se jako malý, roztomilý tvoreček. Ale v noci je z ní lovec, tma ji obalí novým šatem a dodá nadpřirozenou eleganci.
Protáhne se pod plotem, prohne záda, jako by měla místo páteře lano, a už se proplétá mezi stébly trav. Dokluše k nízkému domku, přikrčí se, a očima matematika rychle vypočítá všechno, co potřebuje. Okno je pootevřené, květináč zabraňuje, aby se zavřelo. V místnosti je úplná tma. Lovec napne svaly, chvilinku přešlapuje na místě a pak se odrazí. Měkce dopadne na parapet, proleze oknem a dostane se do pokoje. Na druhé straně parapetu je krabice, vystlaná peřinkou. Jednu po druhé do ní schová tlapky, složí je pod sebe a uloží se ke spánku. Tichounce si povzdechne, jakoby měla za sebou obrovský výkon. Koneckonců, život ve tmě je náročný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. října 2016 v 11:23 | Reagovat

Tak tenhle noční život kočičky je opravdu krásně a sugestivně napsaný...

2 Univer Univer | Web | 8. října 2016 v 18:57 | Reagovat

Moc hezký, roztomilý článek. Kočičce se vůbec nedivím. Tma je krásná a když se v ní někdo umí pohybovat tak, jako ve dne, umí být ještě krásnější. Fakt hezky napsané.

3 Kristin Kristin | 10. října 2016 v 0:47 | Reagovat

[1]: Děkuju, to vždycky potěší :)

4 Kristin Kristin | 10. října 2016 v 0:49 | Reagovat

[2]: Moc děkuju. Souhlasím, tma je nádherná a skrývá spoustu tajemství pro ty, kdo se v ní vyznají :)

5 Čajda Čajda | Web | 12. října 2016 v 20:44 | Reagovat

Kikinku.. kolik ty přečteš knížek za týden? :DDD
Je to dokonalé! ;A;

6 Kristin Kristin | 16. října 2016 v 10:59 | Reagovat

[5]: Terínku, to se zdá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama