Člověka před sebou a zbraň v ruce

18. září 2016 v 21:33 |  Co mě tak napadá
Takže tenhle článek je takovým filozofickým výkřikem mých myšlenek, což většinou dopadá naprosto zmateně a prakticky bez výsledku. Tohle jen tak pro úvod.

Před nějakou (už celkem dlouhou) dobou jsem viděla hru Until Dawn. Nemám v plánu tu hru tady rozebírat ani nic takového, spíš mě tam zajímá jeden moment. A to když máte možnost zabít sebe nebo holku připoutanou k židli, jinak zemřete oba dva. Tak nějak mě to donutilo přemýšlet nad tím, co bych zvolila já.
Pokusila jsem se vcítit do situace toho kluka. Nad sebou nějaké cosi, co mě chce zabít a pomalu, ale neúprosně se to blíží, v ruce zbraň, kluka, do kterého jsem zamilovaná před sebou a paniku v hlavě. Ruka se musí strašně třást, mysl neví co si počít. Předpokládám, že se v člověku bije hned několik sil. Pud sebezáchovy, morálka a láska. Hmm. Teď si připadám trochu jak na hodině fyziky, ale budiž. Pud sebezáchovy je jeden z nejsilnějších instinktů, co máme (wikipedie a hodiny psychologie to jistí). Díky němu uděláme věci, které bychom normálně nezvládli, a to pro tu nejpřímější a nejjasnější věc, přežití. Například, když se naposledy nakopl pud sebezáchovy mě, úctyhodnou rychlostí (kterou ze sebe už pravděpodobně nikdy nevyloudím) a svižným krokem jsem vyběhla po strmých schodech tmavého sklepa, pronásledována tlupou pavouků, kteří mě bezpochyby chtěli zabít. V normálním případě by mi stoupání po těch schodech zabralo několik minut a ještě bych se tvářila, jako po výstupu na Mount Everest. No a pak jsou tu ty situace, jako když si člověk odřeže nohu, když je někde zaseknutý, jí hmyz, když nemá jídlo, a po pádu z obrovské výšky je schopný odplazit se pryč pro pomoc. Ale to je praktický to samé, jako můj příklad.
Morálka nám zakazuje zabít jiného člověka. Není to správné, máme to zakódované v mysli, všechno nám napovídá, že je to jeden z nejhorších zločinů proti lidskosti. Samozřejmě záleží na povaze člověka, síle morálky a tak dále a tak dále, ale to je teď nepodstatné. Jenomže morálka je lidský výmysl, něco, co si lidé vytvořili. Vymysleli. A už opravdu hodně lidí dokázalo, že pro některé není nic jednoduššího, než morálku prostě vypnout, jako když vítr smete listí z chodníku. To už zase závisí na člověku. A pak je tu taky Batman, ale to je celkově zvláštní případ, tak ho necháme bokem.
No a nakonec je tady ta láska. Láska může všechno pomíchat. V tu chvíli, kdy tam člověk sedí a v hlavě si vyjmenovává deset tisíc jiných míst, kde by byl radši, jde vlastně skoro jen o jedno. A to to, jestli dokáže žít sám bez toho člověka před sebou. Kdyby to byl někdo cizí, hádám, že odpověď je tak na sedmdesát procent jistá (možná ne, možná jsem jen divná). Pud sebezáchovy ukřičí morálku a donutí ji sklapnout. Vynecháme možnosti, jako že tam před námi bude sedět malé, bezmocné dítě s panenkovskýma očima, nejpřitažlivější a nejsympatičtější člověk světa nebo kotě. Protože zabití kotěte ani pud sebezáchovy neomluví.
Ale pokud tam je někdo, kdo je pro nás celý svět, s kým máme za sebou několik společných let, jak se člověk může zachovat? Zvládl by to bez něj? Mohl by začít znova, aniž by se utopil v sebeobviňování? Nejspíš závisí na síle lásky, zamilovanosti. Takže hádám, že ke konci si už ani pud sebezáchovy nevykřičí svoje. Možná. Když tam tak člověk sedí, hledí na toho človíčka, v ruce svírá nabitou zbraň, všechno mu probíhá hlavou, panika a strach ovládla mysl i tělo, a on se to snaží nějak vyřešit, najít jinou cestu, možná si vnitřně přeje, aby mu ten druhý řekl, co má dělat. Aby ta krev nebyla na něm. Nebo úplně vypne, rozpočítá to, namíří zbraň a střelí.
Anebo je tohle všechno úplně špatně, leze na mě únava a měla bych jít spát Smějící se.

PS: Tak nějak jsem vynechala tu část, kdy jsem přemýšlela nad tím, co bych udělala já. Nu, tipuju, že ani na to není možná odpověď. Všechno závisí na situaci, nic se nedá říct určitě. Můj pud sebezáchovy je poměrně silný, adrenalin mě dostává celkem často. Ale ani to nic neříká, protože nevím, kdo by seděl naproti mně. A proto hádám, že jsem potvrdila své první tvrzení. Dopadlo to naprosto zmateně a prakticky bez výsledku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama