Podzim

27. září 2016 v 12:06 |  Co mě tak napadá
Podzim je moje nejoblíbenější období. Konkrétně postupný přechod z babího léta. A tím nemyslím, že ráda chytám polétavé pavouky do pusy, očí a tak podobně, ale ty vznášející se potvůrky na vlákýnkách jsou pro mě vlastně jediným mínusem na tomhle období. Jsou všude. A nedají se vidět.
Každopádně, konec léta mi připadá jako ráj. Pomiňme začátek školy, to je teď nepodstatné. Často teď volím delší cesty domů, zbytečně obcházím blok domu, jen abych si užila prozářenou trávu. Proč mám podzim tak ráda?
Samozřejmě se hned nabízí takové ty klasické odpovědi. Není dusivé vedro jako v létě, slunce nezáří s vražednou oslnivostí, zároveň není zima jako v... zimě, no, a tak dále a tak dále. Jedna z věcí, co mě nejvíce fascinuje (fascinuje, krásné slovíčko) v tomhle čase, je právě to slunce. V podzimu získává měkkost a zlatavou barvu, nedráždí oči, z lístků na stromech dělá smaragdy a celý den vypadá, jako by se máčel v odpoledních paprscích. Všechno získává zvláštní nádech jemnosti a tepla. Potom začne žloutnout listí. Koruny září novými barvami, červená, žlutá, zlatá. Člověk se najednou ocitá v jiné dimenzi. Listí popadá na zem a vytvoří křupavý, šustící koberec. Jen málo věcí mi dokáže způsobit takovou rozpustilou radost (krom skákání do kaluží), jako s nohama zabořenýma až po kotníky do hromady listí ho šoupavě odhrnovat stranou. Teda do chvíle, než se tam bude zlomyslně ukrývat kámen a zničí mi boty, ale tak to je nepodstatné.
I když začne pršet, připadá mi podzim krásný. Jak se o chodník rozbíjí první kapky, většinou si nachystám hrnek kakaa, měkkou deku, najdu buď nějakou dobrou knížku, nebo sama začnu něco spisovat, a zabalená do oné deky jen občas vystrčím hlavu jako želva, která ucítila něco k snědku. Mívala jsem želvu, kdysi dávno. Umřela. Smutný příběh.
Tak jako tak, podzim na mě působí jako období, které hřeje i na duši. Sice má takový ten otravný zvyk, kdy ráno vstává člověk do pěti stupňů a odpoledne se vrací při osmnácti, takže neví, jestli si vzít kabát, lehké triko nebo už pomalu kozačky, ale co už. Podzim je nádherný, a u toho zůstanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čajda Čajda | Web | 1. října 2016 v 15:08 | Reagovat

Mívala jsem želvu, kdysi dávno. Umřela. Smutný příběh.

Kikinku.... :D Jako bych tě slyšela. ^^

2 Kristin Kristin | 2. října 2016 v 17:17 | Reagovat

[1]:

No jo, asi se nezapřu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama